Naše první výstava - NVP Olomouc - 8.10.2010
Tak a je to tady. První výstava. Konečně jsme se dočkali. Po dlouhém čekání nastal náš den D a vyrazili jsme s Amadou na první výstavu do Olomouce. Předcházelo tomu trošku zmatků a nervozity, jestli to všechno zvládnem, ale nakonec se zadařilo a na výstavu jsme vyrazili a dorazili. Měl jsem trošku obavy z toho, aby Amanda nezačala hárat, ale vydržela to a nakonec ani nikdo nic nijak moc nezkoumal. Že to bude ale brzy, se dá usuzovat z chování pesanů přítomných na výstavě, kterým se Amanda moooc líbila a jevili o ní neskrývaný zájem.
Jak to tedy probíhalo? Ráno jsem celý nervozní nemohl ani dospat(ačkoli nám v podstatě vůbec o nic nešlo) a vstal jsem v 5:00. Někde jsem četl, že je dobré psa nechat před výstavou pořádně proběhnout, tak jsem si to vzal k srdci a šel s Amandou na cca 45 minutovou procházku pěkně po ránu. Vyvenčení proběhlo a tak jsem se celý spokojený vracel domů abychom doladili poslední detaily a mohli vyrazit. Něco jsem měl nachystáno již z večera a zbytek se dochystal ráno. Jelikož to byla naše první výstava, vůbec jsem netušil co tak asi budu potřebovat s sebou. Něco jsem vyčetl na internetu, tak jsem se podle toho zařídil. Protože jsem jel na výstavu sám, nechtěl jsem s sebou tahat moc věcí a omezil jsem to jen na nezbytné minimum(teda podle mě). V batohu jsem měl nabaleno - misku na vodu, vodu, pamlsky, výstavní vodítko, hadr na utírání, hadr na zem jako místečko(moc se neosvedčil), kartáče na srst(taky celkem nahouby), foťák a doklady - originál PP, očkovací průkaz a vstupní list na výstavu.
A mohli jsme vyrazit. Ještě hodit Markétku do školky a hurá do Olomouce. První vzrůšo bylo u auta, když jsem nemohl nastartovat - máme starého vraka Seat Toledo 1,9 TD z 1993 roku a nějak nám zlobí žhavení, tak to v zimně občas dělá problém. Už ale vím kam sáhnout, kde zatlačit a pošťudlat, takže se nakonec podařilo a po odevzdání dítka ve školce jsem vyrazil. Cesta byla celkem v pohodě, ačkoli sněžilo jako v Tatrách vzhledem k mým naježděným kilometrům to nebyl žádný problém. Výstava se konala na olomouckém výstavišti FLORA. Kde to je jsem věděl, kudy se tam jede přibližně taky, ale nevěděl jsem kudy se vjíždí do areálu výstaviště. Naštěstí se u vjezdu dělala slušná fronta a mě celkem rychle docvaklo, že to asi bude vjez do areálu, takže se nakonec podařilo dorazit na místo a dokonce zaparkovat celkem blízko u vchodu do pavilonu G, kde byl náš výstavní kruh. Když jsem vešel dovnitř byl jsem v pasti. Všude lidí jako mravenců a nebylo se ani kde postavit, natož nějak uvelebit. Po chvilce bezduchého postávání jsem si dodal odvahy a oslovil Míšu z CHS White Dart, se kterou jsem si párkrát psal mailem. Jelikož jsem huba nevymáchaná, hned jsem se seznámil i s jejím manželem Tomášem a kamarádkou Veronikou. Nebýt těchto lidiček, tak jsem byl naprosto ztracen. Tomáš s Míšou mi laskavě zapůjčili mobilní pelíšek pro Amandu, protože můj "hadr" se neosvědčil a pořád se krčil, a Amanda měla kam složit hlavu v té změti lidí a psů. Na místě jsem byl cca v 8:30 a vystavovat se začalo až v 9:30, takže se pořád jen čekalo. Dav houstnul a s ním i atmosféra a vzduch. Ke všemu mě začala krutě bolet hlava. Tady mi zase pomohla kááámoška Verča a laskavě mi darovala prášek na hlavu, čímž mě zase zachránila. Amanda byla po celou tu dobu naprosto úžasná. Na to, že to byla naše premiéra, se chovala skvěle. Po nikom nevyjížděla, na nikoho se nesápala, nechtěla nikam utéct. Prostě pěkně poslušně seděla nebo ležela na místečku a trpělivě čekala až na nás přijde řada. Taky se na výstavě objevil Amandin brácha Archie. Přijel s rodinkou na čumendu a hned se s Amandou kamarádil. Jako za mlada se spolu pošťuchovali a evidentně by se ráádi pěkně poduchlili. Zajímavé je, že ostatních psů si Amanda ani nevšimla, ale na Archieho si docela troufala, ačkoli byl skoro jednou tak veliký a mohutný(doslova ne, ale byl to patrný rozdíl).Než jsme se dostali na řadu, hezky jsme z kamarádama pokecali a taky jsem koukal jak to chodí v kruhu a tak. Moc jsem toho sice neviděl, fotek jsem taky moc nenadělal, ale nějak jsme to přežili a konečně jsme se dostali na řadu i my.
Do kruhu třídy dorostu - feny, kde jsme byli přihlášeni i my nastoupilo 7 fenek(resp. 7 jich bylo přihlášených, kolik jich tam bylo ve skutečnosti jsem tak nějak nezaregistroval, protože jsem měl co dělat sám se sebou a s Amandou). Posuzoval rozhodčí pan Václavík. A jak jsme dopadli?
Velmi nadějný 3 - VN3
Posudek: 7 měsíční fena, úměrná hlava, výborná povaha, při pohybu s trochu volnějším loktem
Při předvádění Amanda pěkně spolupracovala a stála podle mě vzorově. Při chůzi od rozhodčího a zpět se mi dokonce vyvlékla s výstavního vodítka(příště si ho lépe uvážu a zajistím), ale jelikož je poslušná a zvyklá chodit u nohy, šla dál jako by se nechumelilo a nikam mi neutekla. Já jsem jí vodítko bleskurychle zase navléknul a nebezpečí bylo zažehnáno. Na to, že jsme ani jeden pořádně nevěděli, jak se co dělá a všechno jsme měli jen okoukané a vyčtené, se nám premiéra myslím docela povedla a já jsem s naší výstavou celkem spokojen. Nejde mi , a v budoucnu snad ani nepůjde o tituly(i když by zcela jistě potěšili a nebyli na škodu), ale o to, abychom se pěkně presentovali a taky abychom měli záminky a důvody s rodinkou někam občas vyrazit. Nehodláme se chovem živit, takže objíždět všechny výstavy a za každou cenu zskat titul nechceme. Když to bude bude to, když ne, svět se nezboří. Nám bude stačit, že máme doma pěkného, milého a spolehlivého psího kamaráda. Všechno ostatní bude jen a jen bonus navíc.