Jak jsi mohl?
Když jsem byla štěňátko, bavila jsem tě svým blbnutím a rozesmávala jsem tě.Nazýval jsi mě svým dítětem a i přes mnoho rozkousaných papučí a několika zavražděným polštářů jsem se stala tvým nejlepším přítelem.
Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval si nade mnou prstem a zeptal ses: ‑Jak jsi mohla?! ale nakonec jsi mi vždy odpustil, svalil jsi mě na záda a poškrabal na břichu.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, neboť jsi byl trochu zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli.Pamatuji si tu noc, kdy jsem k tobě byla přitulená v posteli, naslouchala tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší.Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavovali na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože zmrzlina přece pro psy není dobrá) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne.Postupně jsi začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera.Trpělivě jsem na tebe čekávala a utěšovala jsem tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona teď tvoje žena není pejskař ale i tak jsem ji přivítala v našem domě, snažila jsem se jí projevit svoji náklonnost a poslouchala jsem ji.
Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný.Potom přišly děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou.Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a taky jsem se o ně chtěla starat.Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci.Och, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se zajatcem lásky.Když vyrůstaly, stala jsem se jejich kamarádkou.Věšely se na moji srst a tahaly se za ni nahoru na své vratké nožičky, píchaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos.Milovala jsem vše okolo nich a jejich dotyk protože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý a kdyby bylo třeba, bránila bych je svým vlastním životem.Vkrádala jsem se do jejich postelí a naslouchala jejich trápením a tajným snům a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě.Bývaly časy, kdy se tě jiní zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky moji fotku a vykládal jsi jim o mně příběhy.V posledních letech jen povíš ano a změníš téma.
Už nejsem tvůj pes a rozčilují tě všechny výdaje za mně.Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není povolené držet zvířata.Udělal jsi správné rozhodnutí pro svou rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvoje jediná rodina.Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přišli ke zvířecímu útulku.Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj.Vyplnil jsi papíry a řekl: ‑Vím, že jí najdete dobrý domov.Pokrčili ramenem a věnovali ti bolestný pohled.Poznali reálnost umístění psa ve středním věku i když je s papíry.Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel: ‑Ne tati!Nenech je vzít mého psa!A já jsem měla o něho starost a jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu?Rozloučil jsi se se mnou ťápnutím po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile jsi odmítl vzít si můj obojek a vodítko.Spěchal jsi, neboť jsi měl nějaký termín&a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ti dvě milé paní říkaly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov.Potřásly hlavou a řekli: ‑Jak mohl?Věnují nám v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabytý rozvrh dovolí.Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už dávno.Nejdřív jsem vyskočila a podívala se ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty že jsi změnil názor že to celé byl jen zlý sen&a nebo jsem doufala, že to bude alespoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo, kdo mě zachrání.Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti bláznění šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.Uslyšela jsem její kroky, když ke mně přišla na konci jednoho dne a šla jsem za ní podél uličky do oddělené místnosti.
Dala mě na stůl, poškrabala za uchem a řekla mi, abych se nebála.Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy.Zajatec lásky odešel v příběhu dní.Jak to už mám v povaze, víc jsem se starala o ni.Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží a já to vím stejně, jako jsem rozeznala každou tvou náladu.jemně mi stáhla přední nohu a slza stekla dolů, po jejím líčku.Oblízla jsem jí ruku tak, jak jsem byla zvyklá utěšovat tebe už dávno.Odborně vsunula jehlu do mé žíly.Zacítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala se do její milých očí a zabrumlala jsem: ‑Jak jsi mohl?Možná proto, že rozuměla mé psí řeči řekla: ‑Je mi to tak líto.Pohladila mě a rychle vysvětlila, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat a kde se nebudu muset bránit místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi.A s posledním projevením mé energie jsem se ji snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že mé ‑Jak jsi mohl?nebylo myšlené na ni.Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela.Budu na tebe myslet a čekat navždy.Kéž by ti každý ve tvém životě prokázal takovou věrnost.
Konec.
Poznámka autora:
Jestli vám článek ‑Jak jsi mohl?vehnal slzy do očí tak, jako mně, když jsem ho psal je to proto, neboť je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích.Vítána je snaha všech, kteří by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem.Prosím použijte ho pro vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ordinacích.Přivítám zaslání kopií časopisů, které otiskly ‑Jak jsi mohl?na shora uvedenou adresu.Dejte veřejnosti vědět, že rozhodnutí přidat do rodiny zvíře je důležité rozhodnutí do života, že zvířata si zaslouží naši lásku a péči, že nalezení vhodného domova je vaší zodpovědností, že spolky na ochranu zvířat, vám můžou dát dobrou radu a že každý život je cenný.Prosím, přidejte své úsilí k zastavení zabíjení a podpořte kampaň za sterilizaci v prevenci množení nechtěných zvířat.Děkuji, Jim WillisCopyright 2001 J. Willis (preklad do Slovenštiny-Ing. Lotta Blaškovičová)
ZDROJ: https://www.arow.estranky.cz
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, neboť jsi byl trochu zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli.Pamatuji si tu noc, kdy jsem k tobě byla přitulená v posteli, naslouchala tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší.Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavovali na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože zmrzlina přece pro psy není dobrá) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne.Postupně jsi začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera.Trpělivě jsem na tebe čekávala a utěšovala jsem tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona teď tvoje žena není pejskař ale i tak jsem ji přivítala v našem domě, snažila jsem se jí projevit svoji náklonnost a poslouchala jsem ji.
Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný.Potom přišly děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou.Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a taky jsem se o ně chtěla starat.Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci.Och, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se zajatcem lásky.Když vyrůstaly, stala jsem se jejich kamarádkou.Věšely se na moji srst a tahaly se za ni nahoru na své vratké nožičky, píchaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos.Milovala jsem vše okolo nich a jejich dotyk protože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý a kdyby bylo třeba, bránila bych je svým vlastním životem.Vkrádala jsem se do jejich postelí a naslouchala jejich trápením a tajným snům a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě.Bývaly časy, kdy se tě jiní zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky moji fotku a vykládal jsi jim o mně příběhy.V posledních letech jen povíš ano a změníš téma.
Už nejsem tvůj pes a rozčilují tě všechny výdaje za mně.Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není povolené držet zvířata.Udělal jsi správné rozhodnutí pro svou rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvoje jediná rodina.Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přišli ke zvířecímu útulku.Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj.Vyplnil jsi papíry a řekl: ‑Vím, že jí najdete dobrý domov.Pokrčili ramenem a věnovali ti bolestný pohled.Poznali reálnost umístění psa ve středním věku i když je s papíry.Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel: ‑Ne tati!Nenech je vzít mého psa!A já jsem měla o něho starost a jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu?Rozloučil jsi se se mnou ťápnutím po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile jsi odmítl vzít si můj obojek a vodítko.Spěchal jsi, neboť jsi měl nějaký termín&a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ti dvě milé paní říkaly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov.Potřásly hlavou a řekli: ‑Jak mohl?Věnují nám v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabytý rozvrh dovolí.Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už dávno.Nejdřív jsem vyskočila a podívala se ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty že jsi změnil názor že to celé byl jen zlý sen&a nebo jsem doufala, že to bude alespoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo, kdo mě zachrání.Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti bláznění šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.Uslyšela jsem její kroky, když ke mně přišla na konci jednoho dne a šla jsem za ní podél uličky do oddělené místnosti.
Dala mě na stůl, poškrabala za uchem a řekla mi, abych se nebála.Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy.Zajatec lásky odešel v příběhu dní.Jak to už mám v povaze, víc jsem se starala o ni.Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží a já to vím stejně, jako jsem rozeznala každou tvou náladu.jemně mi stáhla přední nohu a slza stekla dolů, po jejím líčku.Oblízla jsem jí ruku tak, jak jsem byla zvyklá utěšovat tebe už dávno.Odborně vsunula jehlu do mé žíly.Zacítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala se do její milých očí a zabrumlala jsem: ‑Jak jsi mohl?Možná proto, že rozuměla mé psí řeči řekla: ‑Je mi to tak líto.Pohladila mě a rychle vysvětlila, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat a kde se nebudu muset bránit místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi.A s posledním projevením mé energie jsem se ji snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že mé ‑Jak jsi mohl?nebylo myšlené na ni.Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela.Budu na tebe myslet a čekat navždy.Kéž by ti každý ve tvém životě prokázal takovou věrnost.
Konec.
Poznámka autora:
Jestli vám článek ‑Jak jsi mohl?vehnal slzy do očí tak, jako mně, když jsem ho psal je to proto, neboť je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích.Vítána je snaha všech, kteří by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem.Prosím použijte ho pro vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ordinacích.Přivítám zaslání kopií časopisů, které otiskly ‑Jak jsi mohl?na shora uvedenou adresu.Dejte veřejnosti vědět, že rozhodnutí přidat do rodiny zvíře je důležité rozhodnutí do života, že zvířata si zaslouží naši lásku a péči, že nalezení vhodného domova je vaší zodpovědností, že spolky na ochranu zvířat, vám můžou dát dobrou radu a že každý život je cenný.Prosím, přidejte své úsilí k zastavení zabíjení a podpořte kampaň za sterilizaci v prevenci množení nechtěných zvířat.Děkuji, Jim WillisCopyright 2001 J. Willis (preklad do Slovenštiny-Ing. Lotta Blaškovičová)
ZDROJ: https://www.arow.estranky.cz